Sunshine, Anyway 12.4.07 - Fléda, Brno

Dost jsem váhal, mám-li na tenhle koncert vůbec jít. Cena sice tak strašná nebyla (150 je na Flédu ještě dobrý), spíš se dalo čekat, že hvězdy Sunshine odehrajou všechny svý hity z příšernýho novýho alba Dreamer. Když se mi nakonec podařilo rozluštit mini písmem zakódovanou zprávu, že předkapelu dělaj Anyway, váhání se vlastně rozhodlo samo. A tak jsme včera zakoupili pár litrů vína, vydali se do parku na pre-párty a kolem půl deváté už na Flédě trnuli, jak to teda bude vypadat.

Anyway dostali místo na celých 10 (!) vypalovaček, děkovačka žádná, takže po půl hodině bylo hotovo. A jací byli? Většina lidí s kterýma jsem se bavil byla nadšená. Mě to teda zas až takto nepohltilo. Hráli několik nových písní, který jsem ještě neslyšel a bylo na nich znát, že se taky vyvíjí. Do jednoduchýho popu. Ne, to bych jim křivdil, špatný to nebylo. Skladby plynule odsejpaly, melodie byly dobrý... ale to bylo asi tak všechno, chvílema jsem si říkal, jestli to vážně hrajou pořád Anyway nebo snad nějaká z těch populárnějších světovejch kapel typu My chemical romance (no dobře, to asi přeháním). Sice to vzápětí vyvažovali skvělýma staršíma hitama, převážně z Dead end (z nejlepšího Golf clubu hráli myslím akorát How a ještě snad jednu) typu Lost nebo Dead hero, celkově to ve mě ale nějakou hlubší stopu nezanechalo. Nejvtipnější na tom koncertu bylo naše chvilkový pogo ke konci. Většina lidí v kotli stojících totiž nevypadalo, že by o Anyway natož pak o pankáčským "tancování" někdy slyšelo a když sme do nich v zápalu narazili, kroutili patkama co že to má kurva znamenat. No ale půlhodina uplynula, nikomu se nic nestalo, tak jsme mohli s klidem vypadnout před Flédu na lahváče .

Nestihli jsme ho ani dopít a už na scéně stáli hubení emokluci s Buriánkem v čele. Patky lítaly vzduchem, fanynky v prvních řadách křičely nadšením, chlapci uprostřed podupávali nohama s úsměvem na tváři. Nojo - přesně takhle jsem to ale čekal. I když se mi většina hitů z Dreamera zoufale nelíbí, tady to bylo tak trošku jiný. Jasně že to byl vykalkulovanej pop, sprostá kopie aspoň malinko originálních britskejch hvězd typu Bloc party (i když trošku té "sunshinovskosti" tam bylo - minimálně zpěv byl podobnej, che...), znělo to dobře. Melodie byly silný, Buriánkovsky procítěný a já měl pocit, že se mi to fakt líbí, že to je sice pop, ale příjemnej a lehce stravitelnej. Ono to taky nic jinýho ani není. Možná to ale bylo tím, že vedle mě stál natěšenej Hugo s úsměvem větším jak kočka Šklíba.

No nic, i přes to, jak se mi ti noví Sunshine nelíbí na CD, tady se mi líbili. Možná to bylo tím, že jsem na ten koncert šel s očekáváním toho, co jsem od něj nakonec dostal.