Mlog

Yesssss

2010-01-04T21:19:00.002Z

Zdá se mi, že v poslední době vzniká spousta skvělejch romantickejch komedií. Z toho, na co jsem v poslední době je to třeba Eagle vs Shark, "pokračování" Napoleon Dynamite s Jemainem z Flight of the conchords v hlavní roli. Atypickej příběh dvou "lůzrů", kteří přecijen najdou společnej útes. Trošku naopak tomu je v 500 dní se Summer, další zvláštní romantice, která jde ale úplně opačným směrem a končí realističtěji, než naprostá většina podobnejch komedií (Pozor na zklamání!). O něco málo méně realistickej (ale stále výbornej) je horor Ať vejde ten pravý, kde hlavní hrdinymi jsou 12 letej kluk a jeho asi o 200 let starší upírka. A do čtverce animák Mary a Max, kde zamilovanou dvojku nahrazuje tlouštík s aspergrovým (?) syndromem, kterej si píše obrázkový knížečky, aby poznal co znamenají lidský emoce, a škaredá 8 letá australanka, která si myslí, že děti se nacházejí na dně pivních lahví. Doporučuju.

Rekapitulace roku : 600km špaget.

2009-12-31T16:10:00.005Z

4 kouřící komíny na pozadí černých polí, soused co se chce nechat učesat, nový dveře vedoucí do rozpadlý pekárny. Jedu domů ranní tramvají, nikdo na mě nekouká, já nekoukám na nikoho, nikdo nekouká na nikoho a na mě a na sebe. Zkusim ještě vlak. Nastupuju a hned zas vystupuju, skrz zavěšenej most až na hranu hory. Rozhlížím se z rozhledny co vypadá jako postavená ze sirek, ale díky svýmu strachu z výšek mám strach z tý výšky. Kouřících komínů výrazně přibylo, vyrážím je prozkoumat. No fakt to jsou ony. Tak hurá na stop, člověk kterej se vrací z přeletu balónem nad Rožnovem, vyhodí mě do autobusu a ten v Brně a tím já prohodím sněhovou kouli. Škoda, že mě netrefilo zpátky. Musím to udělat zas sám.

Řekni mi, že není rok 1993.

2009-12-25T17:53:00.002Z

Na Svatým kopečku lidi kouří před kostelem, v kostele kouří kadidlo, od 16.15 začíná živej betlém. Olomouc se zploštila na širokoúhlou fotku, jemnej déšť smyl i poslední zbytky pohostinnosti. Máti mi ukazuje hospic, v kterým umřel prastrýc. Přesně jako v době, kdy jsme si sem s kamarádama každej víkend chodívali kupovat mini petardy a s těma pak obtěžovali okolí. Tátové s knírama, obtloustlý mámy, sladění synci a dcery. Růžová cukrárna, pár schodů, cedule z roku 1995 připomínající papežův příjezd. Tak teda jen ta.

Novej začátek

2009-12-22T14:45:00.003Z

Už je to sice nějakej pátek co jsem sem napsal poslední zoufalou hlášku, ale jak se zdá, budu jich mít ještě na rozdávání.

A to přitom není ani o čem psát. Asi čtyři lidi se mě včera zeptali, jak se mám, jak žiju, co je novýho. Je něco novýho? Mám jim říkat, že jsem umyl koupelnu (i když to je asi to největší, čeho jsem za poslední týden dosáhl)? Nebo jim mám říct, že zloději ukradli ceduli Arbeit macht frei. Člověk byl zadržen pro pokus o znásilnění psa. Policajt si v Olomouci hrál na Johna Wayna a Wyatta Earpa dohromady. Čína chystá první popravu Evropana za posledních 50 let. Česká obchodní inspekce testovala dřevěnej svícen - hned vzplál. Nic novýho se neděje. Nebo aspoň ne mě.

"Dnes také odjíždím a chce se mi až plakat
šáteček do kapsy dost času na hoře
kdyby svět nebyl víc než velký pestrý plakát
strhnu jej cynicky a hodím do moře"

čas od času.

2008-05-30T16:29:00.001Z

A change in the weather is known to be extreme
But what's the sense of changing horses in midstream?
I'm going out of my mind, oh, oh,
With a pain that stops and starts
Like a corkscrew to my heart
Ever since we've been apart.

Záznam z Flédy

2007-11-02T08:45:00.000Z

Tak říjnovej koncert na flédě se vyvedl myslím mimořádně. No konec řečí, tady je záznam ke stažení.

Cemetery Full Of Dead Ravens - Live @ Fléda 17.10.2007

download

Heavy Mental performance

2007-09-16T11:08:00.001Z

no jó, Cemetary Full Of Dead Ravens (já+jmš) vyjížděj na prasoturné s názvem vykliď si svou hospodu.

http://www.chernobylmusick.net/2007/live/heavy-mental-3-1710-brno-fleda/

65daysofstatic

2007-06-14T19:59:00.001Z

Už se mi kurva dlouho nestalo, že bych odešel z koncertu. a fakt sem kurva vůbec nečekal, že to bude u takovýho nářezu jako jsou 65daysofstatic. Musim si od nich dát chvíli pokoj, nějak mi ty jejich bíty začínaj připadat nudný, otravný... a kurevsky nadhodnocený.. a co mě natom nejvíc sere, tak, že i ode mě.

OTK + Swordfishtrombones 7.6.2007 Fléda, Brno

2007-06-08T14:03:00.000Z

Svý předsevzetí, že na OTK půjdu vždycky, když budou okolo (nebo to sem psal o C?) sem včera naplnil při jejich brněnským vystoupení. Jak sem sem už psal, jejich poslední koncert v olomouckým Mitrilu byl fakt parádní, očekávaní byly velký.
4 litry vína zmizely mezi mnou a partou pankáčů během asi hodiny, no OTK byli stejně prej zaseklý na dálnici. Na flédu sme dorazili asi o půl devátý, OTK začali v devět. Příjemně postavený podium s parádníma (ale zabranejma) sedačkama a židlema bylo skvělý, nevadil ani zmenšenej prostor před podiem, protože lidí přišlo fakt poskrovnu. OTK začali zvolna, Ježek mi po koncertě řek, že přehráli vlastně celý připravovaný album. No jsem zvědavej, jenže z jejich koncertů se stejně nic vyvozovat neodvážim, protože oni jsou schopný zahrát každej úplně jinak. Tentokrát to vzali tak nějak klidněji. Svý nejznámnější hity typu UFO nebo A.letec zahráli moc příjemně, i když úplně jinak než v Olomouci. Někomu mohla ona údajná "rozplizlost" a "plochost" vadit, mě to teda nevadilo. Zhruba za půlkou koncertu ale přišly nějaký další songy, který mě už trošku nudily, tam bych právě té energie uvítal víc. Ovšem všecko sem si vynahradil na konci, když zahráli vynikajícího Tupilaka, přičemž mi Ondřej po koncertě vysvětlil, že Tupilak je jakási májská figurka, kterou si posílaj šamani na způsob souboje. Ten text ale vycházel z události, kdy mu našli a vyřízli jakousi věc nádorovitýho typu z nohy (..co sem našel, ve svý noze..). Vyhrál. Díky bohu. No, po Tupilakovi přišel ještě Vlčák, kterýho teda víc oceňuju s dechovým doprovodem na desce. Celkově se mi i tenhle koncert moc líbil. Chvílema bych sice uvítal větší odvaz, jak ho předvedli v Olomouci, poklidnost většiny písní ale určitě na škodu nebyla. Jo, OTK zvládaj zahrát svý sety tisíci různejma způsobama. Paráda.

Druhý byli Swordfishtrombones, který sme opustili asi po dvou písních, naprosto průměrná kytarovka, kterých je 10 v každym větším městě.

Večer byl slavnostně ukončenej po příchodu dom, kdy sme se půl hodiny za obrovskýho lomozu a kraválu s orpou neúspěšně pokoušeli přibít plakát z koncertu na zeď. Orpa neúspěchu podlehl, spadl na kuchyňskou podlahu a zatuh, já se odebral do postele. Klasickej koncertní závěr.

Ještě něco

2007-06-07T16:00:00.000Z

Vždyť ono je vlastně šest, takže na koncert je ještě čas.
Něco co sem pozapomněl - všichni, kdož pravidelně nesledujete úžasný sexy stránky oldskůl ´77 pičo punk kapely Hliníkový opice (http://hlinikova-opice.kvalitne.cz/), tak vězte, že ještě před americkým turné pořádáme teď v sobotu pořádně našláplej koncert v brněnským Boru. Pozvánka je tady :

A ještě jsem si vzpomněl na nějaký ultra zajímavý zprávy - po předvčerejším výletu do tišnovskejch lesů se mi na zadku uhnízdily tři klíšťata, který mi moje drahá Anetka dneska zvládla všecky vykroutit.

Isis v Praze

2007-04-19T16:29:00.000Z

Teda, tentokrát se Silver rocket předvedli opravdu výjimečně. Americká legenda, průkopníci post-metalu Isis přijedou zahrát do ČR. Sice tu byli už před dvěma rokama, to sem ale ještě nevěděl, že existujou. Sakra to bude nářez, byli tu dřív jak Pelican, dřív jak Red Sparowes, spolu s Neurosis všecky tyhle kapely vytvořili. A já se těšim nejvic!

Sunshine, Anyway 12.4.07 - Fléda, Brno

2007-04-13T15:49:00.000Z

Dost jsem váhal, mám-li na tenhle koncert vůbec jít. Cena sice tak strašná nebyla (150 je na Flédu ještě dobrý), spíš se dalo čekat, že hvězdy Sunshine odehrajou všechny svý hity z příšernýho novýho alba Dreamer. Když se mi nakonec podařilo rozluštit mini písmem zakódovanou zprávu, že předkapelu dělaj Anyway, váhání se vlastně rozhodlo samo. A tak jsme včera zakoupili pár litrů vína, vydali se do parku na pre-párty a kolem půl deváté už na Flédě trnuli, jak to teda bude vypadat.

Anyway dostali místo na celých 10 (!) vypalovaček, děkovačka žádná, takže po půl hodině bylo hotovo. A jací byli? Většina lidí s kterýma jsem se bavil byla nadšená. Mě to teda zas až takto nepohltilo. Hráli několik nových písní, který jsem ještě neslyšel a bylo na nich znát, že se taky vyvíjí. Do jednoduchýho popu. Ne, to bych jim křivdil, špatný to nebylo. Skladby plynule odsejpaly, melodie byly dobrý... ale to bylo asi tak všechno, chvílema jsem si říkal, jestli to vážně hrajou pořád Anyway nebo snad nějaká z těch populárnějších světovejch kapel typu My chemical romance (no dobře, to asi přeháním). Sice to vzápětí vyvažovali skvělýma staršíma hitama, převážně z Dead end (z nejlepšího Golf clubu hráli myslím akorát How a ještě snad jednu) typu Lost nebo Dead hero, celkově to ve mě ale nějakou hlubší stopu nezanechalo. Nejvtipnější na tom koncertu bylo naše chvilkový pogo ke konci. Většina lidí v kotli stojících totiž nevypadalo, že by o Anyway natož pak o pankáčským "tancování" někdy slyšelo a když sme do nich v zápalu narazili, kroutili patkama co že to má kurva znamenat. No ale půlhodina uplynula, nikomu se nic nestalo, tak jsme mohli s klidem vypadnout před Flédu na lahváče .

Nestihli jsme ho ani dopít a už na scéně stáli hubení emokluci s Buriánkem v čele. Patky lítaly vzduchem, fanynky v prvních řadách křičely nadšením, chlapci uprostřed podupávali nohama s úsměvem na tváři. Nojo - přesně takhle jsem to ale čekal. I když se mi většina hitů z Dreamera zoufale nelíbí, tady to bylo tak trošku jiný. Jasně že to byl vykalkulovanej pop, sprostá kopie aspoň malinko originálních britskejch hvězd typu Bloc party (i když trošku té "sunshinovskosti" tam bylo - minimálně zpěv byl podobnej, che...), znělo to dobře. Melodie byly silný, Buriánkovsky procítěný a já měl pocit, že se mi to fakt líbí, že to je sice pop, ale příjemnej a lehce stravitelnej. Ono to taky nic jinýho ani není. Možná to ale bylo tím, že vedle mě stál natěšenej Hugo s úsměvem větším jak kočka Šklíba.

No nic, i přes to, jak se mi ti noví Sunshine nelíbí na CD, tady se mi líbili. Možná to bylo tím, že jsem na ten koncert šel s očekáváním toho, co jsem od něj nakonec dostal.

2007-04-11T11:47:00.000Z

Fire walk with me

2007-04-11T09:12:00.000Z

Řekni mi kde si byl,a jaks tam doletěl,
a co si všechno vzal,a cos tam uviděl,
že si se vrátil dřív než začal novej den,
už teď ti uvěřím, že tohle nebyl sen,

řekni mi co si dal, a co sis z toho vzal,
a kohos očkoval, a kdo tě rouboval,
řekni mi co je víc kam oči nevidí,
řekni mi co je dál a kde už není nic

řekni kdo nás tu vsází
do stází
sme to my sami kdo vsází
sme to my sami kdo vsází

Velikonoce

2007-04-09T14:47:00.000Z

Komentovat to nebudu. Ale fotka vajíčka od mé nejmilejší tu chybět nesmí!

Phoenix!

2007-04-09T14:31:00.000Z

I když jsem už měl v plánu tenhle blog naprosto zrušit, neudělám to. Nový hudby je pořád dost, tak je o čem psát. Začnu u včerejšího koncertu nejlepší české kapely, OTK. Protože ten byl naprosto unikátní. Začátek měl být v 8, takže klasicky když jsme tam po devátý dorazili, nic se ještě nedělo. První Tremolo docela v pohodě, po chvíli ale začalo trošku nudit. Druhej Wollongong, od kterýho jsem teda čekal o dost víc. Na jednu stranu bylo zajímavý, že dokázali i z kombinace dvou až tří tuctovejch akordů hraných i na víc jak osm taktů vyloudit takovou atmosféru, navíc zpěv se mi líbil...Celkově to ale bylo strašně utahaný a nudnější než rimmerovy historky o turnaji v kostkách. Poprvý jsem je viděl naživo a po pravdě jsem od nich čekal teda o dost víc.

Ale pak to přišlo, nastoupil usměvavej vlasáč s elektroakustikou a jeho pohůnci a rozbalili takovej nářez, že nejen Wollongong, ale i GNU by se mohli jít se svým noisovým zvukem zahrabat. Protože na deskách jsou OTK pomalý a uhrančivý, měl jsem očekávání někde jinde, ne že drapsnou za struny a s lehkostí a elegancí vystřihnou zvukový stěny větší, než tsunami v Asii. Ježkova kytara měla vynikající zvuk, jak čitelnej a melodickej například v songu A.letec, tak hrubej a neotesanej i tam, kde byste ho třeba vůbec nečekali - Mám svoji zemi rád nebo UFO. Nojo, kluci si řekli, že přece nebudou hrát každej koncert stejně a tentokrát vsadili na masakr. A ukázali, že to umí. Nejlepší koncert minimálně za poslední rok a OTK mě naprosto utvrdili ve svý genialitě. Tak jak to bude s tou novou desku?

2007-03-03T12:52:00.001Z

..Nic se nestalo a nic se neděje..

post-rock

2007-02-27T00:19:00.000Z

Post-rock
a všichni tam, budoucnost nejistá současnost bouřlivá, osvěta veliká.
tyhle kapely jen tak někoho nechytnou, ale když jo, je to emoční katarze.
zkuste to.

2007-02-25T13:10:00.000Z

OTK

Dokonalý trik

2007-02-23T13:05:00.000Z

The prestige / Dokonalý trik

teda zas jeden moderní film co se mi moc líbil
a ten tesla je fakt elegán..

Znouzééééééééééé

2007-02-14T16:34:00.001Z

jdu já hned teď, těším se nejvíc!

Guts pie earshot

2007-02-14T00:17:00.000Z

Dlouho jsem je po brněnským koncertě na Flédě neslyšel, ale jen jsem si je jednou pustil, už zas mi vlezli do hlavy a nemůžu je od tama vyhnat. Německý duo violoncello - bicí hrající něco mezí drum´n´bassem a punkem, každopádně ale velice originální a živý doplněný plno efektů a syntetizátorů, prostě vynikající moderní hudba co má koule a dokáže zaujmout.

Amsterdam

2007-02-13T23:59:00.000Z

Dnes jsme se vrátili z dvoudenní cesty Amsterdamem, tak přináším nějaký poznatky.
Architektura města byla nádnerná, tedy, na první pohled se cihlové budovy a domy zdály krásné, jenže tenhle pohled se po chvíli okoukal. Stavby byly sice nádherné, bohužel bylo jich tolik a hlavně tak stejných, že člověk po chvíli ztratil přehled a už mu ani nepřišlo, že se nachází v jiné části města nebo snad v jiné ulici. Cihlové domy a stavby vypadaly všude docela podobně a uvnitř vnitřního centra města vypadala jedna fotka k nepoznání od jiné. Co se mi líbilo ale byly kanály, protékající a tvořící celou pavučinu města a ozvláštňující celou malebnou atmosféru. Jen je škoda, že většina mostů přes tyhle kanály vypadala naprosto stejně, takže bylo těžké rozeznat kde že se to vlastně nacházíte.
Na domech je ale zvláštních hned několik věcí. Různé úrovně vchodů, lišící se i o metr v jedné ulici, vchody do sklepů od kanálů nebo úzké vysoké schody do jednotlivých domů vypadaly naprosto poeticky. I domy, většinou vysoké a úzké měly svoje kouzlo. Jen co (nejen) mě občas zaráželo byly "vitríny" domů směrem do ulice, kde často bez jakékoliv ochrany byly vystaveny útroby domů (kuchyně, ale i obýváky bez předsíně) každému, kdo šel okolo.
Pověstné coffeeshopy ovšem naprosto splnily očekávání. Pohodlný zhul v pěkném prostředí doplněné levnými cenami jen vyplnili vkládané představy. Ještě že nás tam ale provedl Janko, vybral model a ubalil pořádný špeky, bylo příjemný mít někoho kdo se aspoň trošku vyzná a dovede nás "nasměrovat".
Z dalších zajímavostí bych už snad jen zmínil papoušky v parku kde jsme seděli nebo spíš rozesmívající red light district s dívčinami za okny vitrín, připomínající buď přepudrované až voskové barbíny nebo masité prsaté machny. Navíc zážitek s rvačkou negrů a letícím kolem do vody zachyceným na foťák.
Cesta příšerná, personál autobusu nejarogantnější, řidiči muleťáci, co poslouchali kabát na sto decibelů, telefonovali za řízení a cestou se jen tak zastavili na kebab..Filmy nefungovaly, tak byl aspoň prosto ke čtení, obdivuju Anetí soustředěnost na přečtení 300 stránkové knížky.
No to je zatím asi všecko, výlet to byl výbornej.

Red sparowes

2007-02-07T17:07:00.000Z

Red sparowes - Every Red Heart Shines Toward The Red Sun

Už jen při představení členů této formace vám asi dojde, že tato hudební nadílka bude stát zato. EMO´s (ex members of) takových kapel jako jsou Isis,Neurosis,Angel Hair nebo The VSS se v roce 2005 spojili aby nahráli dvě vynikající desky. První z nich nese název At the soundless dawn, druhá z roku 2006 Every red heart shines toward the red sun.

Podle názvu desky a jednotlivých písní se dá vytušit, že se k celé desce váže příběh,
příběh komunistické číny, kde po "velkém skoku vpřed" z konce 50. let donutilo komunistické vedení farmáře vyvražďovat vrabce, kteří se prý živili semeny, z kterých měla vzejít úroda "annihilate the sparrow,that stealer of seed". Když ovšem Mao a jeho pohůnci zbavili zemi vrabců, vytvořili ráj pro kobylky, které právě vrabci vyzobávali. Přemnožené kobylky se jako černý mrak prohnaly nad úrodnými poli a propukl jeden z největších hladomorů moderní historie, v kterém zemřelo až 43 milionů lidí.."millions starved and as we became skinnie and skinnier, the blazing sun shone down upon us"

Je to právě tento příběh, který je základním motivem celé desky. Když Red Sparowes posloucháte, je to jako byste se procházeli zdevastovanou krajinou, kráčeli kolem mrtvol rozesetých po zemi, chránili se před kvílivým větrem, zakrývali si uši před pláčem a křikem umírajících lidí. Every red heart shines towards the red sun je deska vyjadřující především pocity, které se k této smutné historii vážou, čímž mi trošku připomíná Mono, kteří ve svých skladbách podobně hudbou reflektují své pocity z tragédií moderní doby.

Písně jsou pojmenovány zcela v duchu příběhu. Občas se mi u post-rockových kapel stává, že se u některých skladeb nudím, že se jedná o přílišné opakování stejných motivů a postupů (brnkání - nářez). Toto ale není případ Red Sparowes; jejich skladby jsou od post-rockových schémat často velmi odlišné, respektive nejedou čistě po linii pomalý nájezd-nabírání na síle-exploze hluku na konci. Skladby jsou energické už od začátku, vymýšlejí si nové a své postupy.Je ovšem pravda, že i zde se jedná převážně o prolínání pomalejších, křehkých pasáží s explozemi a srdcervoucími výkřiky pasáží rychlých. Nudit se alerozhodně nebudete.

Co říci závěrem? Every red heart shines towards the red sun je vynikající deska. Tvrdá, temná, zoufalá... a procítěná. Vypráví příběh tuposti a neštěstí tak dojemně a zároveň tak autenticky, že vás do své temné atmosféry vtáhne a nepustí. Rozhodně jedna z nejlepších post-rockových desek minulého roku, musíte si ji ale zažít na vlastní kůži.

Quote

2007-02-05T00:16:00.000Z

"Víš, jak se tak dívám kolem sebe, začínaj mě lidi docela štvát. Říkám jim v duchu : proč se víc nesnažíte? proč se sebou něco neděláte? To je pořád samá nespravedlnost a skutek utek."
Ohromeně jsem se na něj zadíval. "Poslyš, třeba se pletu, ale já měl odjakživa dojem, že naprostá většina lidí, co znám, dře jako šrouby."
"Jenže to není žádný úsilí, to je obyčejná práce," povídá Nagasawa. "Úsilí, to je podle mě něco, co děláš sám od sebe, aniž by ti to někdo nakazoval."
"Jako, že se začneš učit španělský, i když už máš své jisté, místo abys v tu chvíli jako většina lidí složil ruce do klína?"
"Přesně tak, [..] co myslíš, že bych uměl, kdybych se nesnažil?"
[...]
Jak Nagasawa potáhl z cigarety, vzpomněl jsem si náhle na Midoriina tatínka. Toho by asi nenapadlo učit se španělsky podle televize. Nejspíš by ani nehloubal, jestli je rozdíl mezi prací a úsilím. Neměl by nato možná ani kdy. Měl v životě práce nad hlavu a ještě musel do Fukušimi pro dceru, která utíkala z domu.

Haruki Murakami (1987), Norské dřevo; Praha : Odeon, s. 209

Raketový základny?

2007-02-03T12:21:00.000Z

Žhavý téma.
Má cenu o tom ještě něco psát? Asi jo? Spíš je to jedno, názor má každej a tohle je blog k chrlení mých, každej s tím může nesouhlasit a poslat mě do píče.

Jsou základny rozmáháním americkýho imperialismu? Nebo zbytečný zbrojení? Má to nějakej význam pro česko nebo to jen slouží k ochraně americkejch sponzorů? Budem pak teroristickým terčem? A jsou vůbec účinný?

Tak po pořadě; třeba od konce, účinný jsou, mno, víceméně, je jasný, že všechny rakety to nezastaví (a to ještě ani nepřemýšlíme nad moderníma balistickýma střelama s více hlavicema a schopnostma měnit výšku letu a směr za letu); podle nedávnejch testů (který sice dopadly určitě oficiálně "výborně", ale testy byly pouze proti nejzákladnějším raketám, což moc neřekne..) to možná nezastaví ani takových 70% vypálených střel; je tohle ale argument proti? Nic lepšího pro obranu ještě neexistuje a i tyhle systémy jsou stále ve vývoji..Pořád to tu jednu raketu schopnou zabít milion lidí může být schopný odvrátit.

Nemyslím, že by z nás tato základna udělala pro teroristy terč, či zda-by vůbec nějak (citelně) zatížila českou bezpečnost; přecijen takových základen je po světě spousta a nijak zvlášť atentáty nepřitahují (naopak i bez nich se jich rojí plno, třeba Španělský bomby, že).

Co mi na těchto základnách vadí je, že pro nás (ČR) jsou docela k ničemu; interceptory na základnách nejsou zatím schopný zničit rakety letící na ČR (i když to riziko je minimální), tudíž takováhle základna (čímž se teda USA netají) by sloužila primárně k ochraně ameriky od "darebných států" (myslí se tím Irán, KLDR... ale kdo ví, věřit oficiálním frázím moc chytrý není, taková základna se dá použít proti čemukoliv, že Putine), případně taky západní Evropy, což je sice chvályhodný, ale pro nás by to nic moc neznamenalo. Ale je pravda, že tohle nebezpečí nám zatím moc nehrozí a v případě rostoucího napětí by se k nám dovezly (z US..) rakety schopné ničit i střely odpálené na nás, navíc se buduje systém laserových paprsků (AOL) kterej by tohle snad vyřešil, ale to jsou spekulace.

Je tedy jasný, že to není žádnej extra šlechetnej čin z americký strany pro naši obranu, protože to je pro jejich obranu. Ale proč v tom nepomoct? Spolupráce nebo ochrana (nebo náš příspěvek k ní) je špatná?Jaký by pak měly smysl pakty typu NATO nebo OSN? Navíc pro ČR by to i nějaký ty výhody přineslo. Nechci psát o ekonomické prosperitě u základny, protože to není argument pro takovouhle diskusi, spíš "vysávání" podpory z amíků "za" základnu se dá využít, u víz počínaje, u vyjednávacích pozicích (a peněz) konče. Pro politiku (si myslím) je pragmatismus velice důležitej, moc se mi nelíbí názory typu "základny jsou zbrojení a to nechci podporovat"; to nechci ani já, bohužel historie ukázala, jak nemožný to (světovej mír bez zbraní a armád) je.

Kotlety

2007-02-02T09:44:00.000Z

Sideburns or sideboards are patches of facial hair on the sides of a man´s face, in front of the ears. They were originally called burnsides, possibly after General Ambrose Burnside. His hairstyle connected thick sideburns via the moustache but left the chin clean-shaved.

Sideburns may end at mid-ear level; they may end at the earlobe; or they may extend downward and follow the jawline, nearly meeting at the chin. They can be slender or wide, clipped closely or allowed to grow bushy. They can end in points, or bluntly, and be either cut squarely or flared wide, following the hairline on the upper cheek. They can be worn alone, or in combination with a moustache or a goatee. However, when they extend from ear to ear via the chin, the sideburns are merely part of the beard, and thus are not known as such.

Indigenous men of Mexico, who shave their heads and wear their sideburns long, as well as Colombians , who wear their sideburns long and typically do not have any other facial hair, are said to be wearing "balcarrotas".

After the clean-shaven period of the eighteenth century, sideburns, like beards, became greatly popular in the nineteenth century throughout the Western world, a trend later adopted in Japan. Nineteenth-century sideburns were often much more extravagant than those seen today - very bushy and extending much further down, almost to the chin. As with beards, sideburns went widely out of fashion in the early twentieth century, but made a comeback in the 1960s and 1970s among the younger generation. Thus, depending on one's perspective, growing sideburns may be seen as stufilly Victorian and ultra-conservative or a sign of 1970s-style rebelliousness. Today sideburns enjoy an intermediate level of popularity.